Když nás v životě něco trápí, máme nějakou starost nebo problém nebo třeba jen cítíme, že se chceme v životě posunout zase o kousek dál, ocitáme se na jakési pomyslné křižovatce a rozhodujeme se, jakým směrem se vydáme. Může se zdát, že máme na výběr z někonečně možností, ale v zásadě jsou cesty jen dvě. Buď se vydáme cestou, kde si položíme otázku: "Co bych pro sebe mohl udělat?" a nebo se vydáme směrem: "Tady mě máte, jsem na tom tak a tak, co s tím budete dělat?" 

Volba je na každém z nás.

Většina z nás, než si tyto otázky položí nebo třeba zkušeností zjistí, že nechat věci pro nás zásadní a důležité na někom jiném nefunguje nebo není prospěšné, někdy i třeba stále dokola zkouší cestu: "Tady mě máte..." A po určitou část našeho života je to i důležité.

Důvodů proč si ale nakonec vybrat cestu: "Co bych pro sebe mohl udělat?" existuje hned několik. Jeden je však zásadní a tím je:

Svoboda.

Svoboda a vlastně bezpečí, které v ní nalézáme.

Protože když můžeme - na základě toho, že víme (to znamená, jsme si vědomi toho, kdo jsme, jak to v životě funguje) - o sobě a svém životě rozhodovat sami, máme vyhráno. Jsme pak přesně tam, kde máme být.

Jakmile totiž do každého svého rozhodnutí nebo situace dostaneme ono kouzelné "mohu nebo můžu" místo nemohu, nedá se nic dělat", je mnohdy po trápení i nemoci.

Jednou z možností na cestě k porozumění, svobodné volbě a uzdravení, je začít vědomě pečovat o své tělo a duši. 

Každému z nás je bližší nebo má zranitelnější jinou část naší bytosti. Někdo se rád věnuje svému tělu, ať už jakýmkoliv způsobem. Někdo cvičí,  někdo relaxuje v bazénu nebo využívá masáží. Jiný si zase raději povídá o svém životě nebo jen tak posedí s přáteli, protože je mu to tak ku prospěchu. Zkrátka pro někoho je snadnější nebo srozumitelnější začít svým tělem, pro někoho povídáním, tedy duší nebo rovnáním svých myšlenek.

A tak v této oblasti máte na výběr z několika možností - prodkuktů: